Organické nátěry lze obvykle změkčit plamenem hořáku.
Rovněž silnější vrstvy organických omítek změknou po prudším zahřátí plamenem.
Vápenocementové omítky narozdíl od organických po zahřátí plamenem nezměknou.
U nátěrů se provádí test mřížkovým řezem. Nátěr se nařízne do mřížky o velikosti cca 2 × 2 mm na ploše 10 × 10 cm. Nátěr se považuje za dobře přilnutý pokud drží na 80 % plochy.
U nátěrů provedených na hrubých podkladech nebo silných organických omítkách lze přilnavost k podkladu zjistit pomocí nože nebo špachtle.
U vápenocementových omítek se kontroluje povrchová omítka, zda nemá trhliny nebo dutá místa v podkladu.
Tvrdost se zjistí pootočením šroubováku vraženého do omítky.
Pokud šroubovák nelze vrazit do povrchu je omítka dostatečně pevná.
Pokud šroubovák projde povrchem omítky, není omítka únosná a musí být odstraněna.
Nosnost omítky se zjišťuje poklepem. Fasádu je třeba zkontrolovat zvláště tam, kde jsou trhliny. Zde mohou být dutá místa v podkladní vrstvě.
U rozsáhlejších míst s dutinami je třeba omítku zcela odstranit. U lokálních míst s dutinami je třeba odstranit uvolněná místa a tato doplnit jádrovou omítkou.
Po postavení lešení je třeba překontrolovat celou plochu fasády, zda neobsahuje dutá místa v podkladu.
Podkladová omítka se polije čistou vodou hadicí nebo z plastové nádoby.
Pokud voda v krůpějích stéká, podkladní omítka není nasákavá.
Pokud je voda rychle vstřebána do povr chu, je omítka nasákavá.
Volné nečistoty lze odstranit koštětem nebo kartáčem.
Hrubé nečistoty se odstraňují vysokotlakým omytím s přidáním fasádního čistícího prostředku E 709.
Po omytí vysokotlakým zařízením je třeba nechat povrch oschnout.
Respektive jeho stav a kvalita zcela zásadně ovlivňují konečný výsledek omítkových prací – barevnost, vznik a rozsah trhlin, přídržnost, pevnost, životnost.
Kvalita podkladu je přímo podmíněna technologickou kázní při provádění zdiva:
Optimální vrstva jádrové omítky je do 15 mm, s nadměrnou tloušťkou roste i riziko vzniku smršťovacích trhlin a zvyšují se nároky na přídržnost ke zdivu, musí se používat omítky s hrubším kamenivem, vyšší tloušťky omítky je nutno provádět vrstvením a plocha podkladu se musí zdrsnit pro vyšší mechanickou vazbu vpc podhozem.
Omítání fasády probíhá až v úplném závěru stavebního díla, mezi dokončením hrubé stavby a zahájením fasádních prací tak uplyne mnoho měsíců.
V této periodě ale probíhají práce ostatní – příčky, vnitř. omítky, betonáž podlah, atp. Fasáda je tak po celou dobu vystavena běžné stavební prašnosti zejména z pojezdu těžké dopravní techniky zajišťující zásobování stavby, instalaci sil, atp. Prachový film na zdivu, vytvořený provozem stavby je důležité před omítáním odstranit omytím tlakovou nebo proudovou vodou. V opačném případě – zejména pak v kombinaci s vyšší tloušťkou omítky nedojde k dokonalému spojení s podkladem. Následky jako lokální či plošná separace, vznik vzduchových kapes či smršťovacích trhlin na sebe nenechá dlouho čekat.
Styčné spáry širší než 5 mm, jakož i maltové kapsy, musí být v dostatečném předstihu vyplněny lehčenou omítkou.
Doba tuhnutí 1 mm/den.
Min. vyžadovaná míra přesahu zdiva se rovná 40 % výšky tvárnice (u dnešních rozměrů to odpovídá cca 10 cm) se musí dodržet. Pokud tomu tak není, je nutné do jádrové omítky vložit výztužnou skleněnou síťovinu R 178 s oky 8 × 8 mm.
Předpokladem bezchybného omítnutí je homogenní podklad. Ale podobné detaily jako jsou boxy a rámy pro venkovní žaluzie, izolace ztužujících žel. bet. věnců, atp. potvrzují, že tomu tak vždy není. Takové oblasti se musí připravit pro zpracování dle pokynů výrobce, ev. projektanta. min. opatření je vložení sklotkaniny s oky 8 × 8 mm do jádrové omítky v oblastech s výskytem nehomo genních prvků. Ne v každém případě však samostatné vložení sklotkaniny může být dostačující.
Před omítáním je nutné vždy zdivo dostatečně navlhčit, aby došlo k otevření pórů v keramice, docílilo se lepší chemické vazby mezi omítkou a zdivem a eliminoval se prudký odvod technologické vody z omítky do podkladu.
Tato voda pak chybí při procesu hydratace, omítka vykazuje nižší pevnost a při smrštění dochází k trhlinám, ev. separaci. Chybou je ale také zdivo zcela nasycené vlhkostí díky zatékání do stavby (chybějící či nesprávné odvodnění stř. žlabů, chybějící klempířské prvky atp.).
Takto provlhlé zdivo je třeba nechat vyschnout. Pokud nelze dobu vysychání dodržet, musí se na jádrovou omítku provést armovací vrstva se sklotkaninou s oky 3,5 × 3,5 mm a stavebním tmelem. Již dokončené stavby – poškozené či poškozované dlouhodobě trvajícími účinky vlhkosti vyžadující sanační opatření nejsou předmětem této kapitoly.
VOLBA JÁDROVÉ OMÍTKY DLE POUŽITÉHO ZDIVA
