Voda vniká do zdiva vlivem chybějící nebo porušené izolace, nebo povrchové úpravy. Jedna z nejčastějších škod způsobených vlhkostí zdiva jsou vlhkostní mapy se solnými výkvěty. Ze začátku působí mapy pouze neesteticky, ale další poruchy na sebe nenechají dlouho čekat.

Vlivem vlhkého zdiva se snižuje jeho tepelně izolační schopnost. Zavlhčená omítka vlivem zamrznutí začíná praskat a tím se otvírá dalšímu přístupu vlhkosti.

V interiéru zavlhčené zdivo umožňuje výskyt plísní a hnilobných bakterií. Tím se snižuje komfort užívaných prostor.

Za spolupůsobení krystalizujících solí dochází k odpadávání omítky a k dalšímu narušování zdiva jehož poškození může být nebezpečné i z hlediska jeho únosnosti.

Vykrystalizované soli mohou mít i hydroskopické vlastnosti. Tyto soli mohou přejímat vodu z okolního vzduchu. Spolu s kyselým deštěm jsou vhodným prostředím pro bakterie, plísně a řasy. Ty mají snahu si vlhké prostředí zachovat, a také nasávají vlhkost z okolního vzduchu.

Vlivem nepropustného obkladu stoupá vlhkost výše než u zdiva bez obkladu.

Proč jsou staré zdi vlhké a zasolené?

U starého zdiva často chybí izolace, která by zamezila vzlínání kapilární vlhkosti. Současně s touto vlhkostí se přepravují rozpuštěné soli (dusičnany, chloridy a sírany), které se usazují v kapilárách a tím zmenšují jejich průměr. Tím umožňují vzlínání vody do vyšší výšky.

V průběhu ročních období se hranice vlhkosti mění od minimální (h) až po maximální (H). V této oblasti se vlhkost nejvíce odpařuje a nejvíce se zde ukládají dopravené soli. Tyto hranice jsou u jednotlivých staveb rozdílné, ale zpravidla dobře viditelné.

Voda na povrchu zdiva se odpaří, soli se vysušují a krystalizují. Tím zvětšují svůj objem a vlivem krystalického tlaku rozrušují povrchové vrstvy. Postupem času se tento proces stále opakuje a škody jsou stále patrnější.